Žítkovské bohyně v divadle
Více jak tři hodiny nesleze hlavní hrdinka Dora Idesová (Svetlana Janotová) z jeviště. Obdivuhodný výkon a to v plném velmi dramatickém nasazení, žádné vyprávění děje. Kdo zná děj knihy K.Tučkové nebo i představení Zlínského divadla, má vyhráno, a kdo děj nezná a naznačené vztahy se snaží domýšlet, tak to nezvládne. Nepochopí kdo je kdo, jak jsou vztahy provázané, co se vlastně na jevišti odehrává. Je to složitý spletenec postav a různé časové úrovně, které se prolínají...
Ale pokud si knihu pamatujete, jste v hrozné výhodě. Děj vás pohltí a ty tři hodiny se nezdají tak příšerné. Jenže divadlo by mělo být i pro ty, kteří děj předem neznají, a taky by mělo být kratší. Není doba na to, strávit téměř čtyři hodiny v divadle.
A vzkaz režisérovi: skvělý nápad namalovat křídou na zeď rodokmen, který vysvětluje vzájemné vazby, kdo je čí matka, sestra, teta..., se míjí účinkem, protože představení jmen je hrozně rychlé, bílá křída není pořádně vidět a jména nejsou čitelná. Škoda, to by dost pomohlo.
Ale protože jsem děj znala, tak se mi to líbilo. (Napsáno po 2. premiéře hry 21.5.2017)
