Noc bláznů v divadle
A o čem to je? Začínající režisér Lewis dostane šanci nastudovat s klienty - neherci psychiatrické léčebny v rámci jejich terapie divadelní hru. Skupina pacientů je hodně různorodá. Pyroman, který chce všechno zapálit, psychopat, hudebník-narkoman, drogově zavislá, koktající právník, který skoro nemluví, autistka... Zajímavý vzorek lidí, kteří trpí traumaty z dětství, z nevydařených vztahů a strachem z problémů. Nicméně o jednotlivých lidech nevíme skoro nic, ale ani se v průběhu 120 min. představení nic nedozvíme, což je podle mě určitě škoda. Představení se tedy soustředuje pouze na zkoušení hry. Pacienti si vybrali Mozartovu operu Cosi fan tutte, ale samozřejmě nikdo neumí zpívat, nikdo neumí italsky, a tak jednotliví aktéři zapracovávají do hry svoje představy a požadavky. Požadavky a představy režiséra jdou bokem a herci rozehrávají svoji bizardní hru. Údajně vtipné dialogy mi vůbec vtipné nepřišly, občasné přehrávání a řev mi dost vadily, a laciné vulgární narážky už nemusím vůbec. Prostě se mi představení nelíbilo, zejména první polovina... Ještě že jsme měli objednané občerstvení na přestávku, jinak bychom asi mizeli z divadla pryč. Jenom nechápu, proč má představení takový docela pozitivní ohlas. Možná bude chyba ve mě.
