pro Zuzku

Sudetský dům - román od současného autora Štěpána Javůrka, není moc příjemné čtení. Zavádí nás do malé sudetské vesničky Glasendorf, kterou historicky až do r. 1945 obývalo německé obyvatelstvo. Válka skončila, je léto 1945 a chystají se hromadné odsuny Sudetských Němců zpět do Německa. Román pojednává o společném soužití starých a nových obyvatel.

Mezinárodní server Iconichouses.org se v r. 2018 rozrostl o další  výjimečnou památku moderní architektury v ČR. Jedná se o Villu Stiassni v Brně, která byla po rozsáhlé rekonstrukci zpřístupněna veřejnosti na sklonku roku 2014. 

Nenápadný a neoznačený vchod z ulice Husovy vede do chodeb pod Kapucínskými zahradami. Tyto chodby byly vyraženy ve skále pod kostelem sv. Petra a Pavla, aby poskytly ochranu až 3000 obyvatelům v případě atomového útoku.

NKP Kounicovy koleje je trochu opomíjená památka velkého historického významu.  

Jedním z posledních přírůstků do mezinárodní rodiny architektonicky zajímavých staveb Iconic houses je Volmanova vila v Čelákovicích. Byla postavena v letech 1938 až 1939 pro čelákovického mecenáše a majitele významného strojírenského podniku p. Josefa Volmana podle projektu dvou mladých architektů Jiřího Štursy a Karla Janů, kteří svou stavbou vzdali hold svým funkcionalistickým vzorům (Le Corbusier).

Každé jaro vykvétají na zámcích kamélie. Jsou to krásné, ale na pěstování choulostivé květiny, které mají svůj původ zejména v Japonsku. Největší tradici v pěstování mají v Rájci Jestřebí, kam každoročně zavítají mraky turistů obdivovat tyto krásky. Kamélie ale mají i jinde, třeba na chodbách benediktýnského opatství v Rajhradě, kde o nich skoro nikdo neví. 

 I u nás máme Sputnik. Ale legendární sovětské družicí se trochu podobá tvarem, ale má zcela jiný účel. Dílo akademického výtvarníka Zdeňka Němečka stávalo od r. 1960 v Praze v parku Stromovka. Byla to betonová dětská prolézačka, do které se po žebříku vlezlo a po skluzavce sjelo dolů. Dílo bylo mezi architekty docela známé a obdivované. Bylo představeno i v galerii Muzea moderního umění v New Yorku.

IRIS = kosatec. Latinský název pochází z řeckého označení pro bohyni duhy, které odpovídá široké petrobarevnosti květů. Mám ráda kosatce. Takže každoroční několikatýdenní výstavu v brněnském Arboretu Mendelovy univerzity málokdy vynechám. Letos kromě kosatců přibyli i exotičtí motýli ve skleníku s orchidejemi. A navíc i malý stánek s kafíčkem a dobrotami, který tu jinak nikdy nebývá. A program na volný půlden je jasný...

Hotelů s názvem Avion je spousta u nás i v zahraničí. Ale ten brněnský má jeden primát: je nejužším hotelem ze všech. Byla to architektonická výzva: navrhnout hotel ve středu města Brna do uliční proluky široké jenom 8 metrů. Zvládl to jenom architekt Bohuslav Fuchs a zvládl to dokonale. Hotel byl postaven v r. 1928, od 80. let byl uzavřen a od roku 2010 probíhala dlouhých 12 let rekonstrukce.

Čejkovice to je jižní Morava, vinice, Templářské vinné sklepy a Sonnentor - výroba bylinných čajových směsí. Dobrý tip na malý výlet.

Mám ráda technické památky. Mezi ty hodně zajímavé, které jsem chtěla vždycky navštívit, patří vodárna v Praze-Podolí. Jenomže možnost podívat se do tohoto objektu je jen občas, resp. jednou za týden ve čtvrtek na předem objednanou prohlídku. V objektu vodáren je totiž i expozice Muzea pražského vodárenství. Muzeum bylo otevřeno v roce 1997. 

Než přijde čas prázdnin a dovolených, kdy se čtou většinou knihy oddychové, napínavé, románky a detektivky, jsem přečetla dvě knihy, které k té lehké prázdninové četbě rozhodně nepatří, alespoň podle mého názoru. O to víc si je budu pamatovat.
Dva příběhy z války v knize "Neviditelná zranění" a tři příběhy rodinné o vztazích mezi sourozenci v knize "Zmizet".
Moc doporučuji. 

Letošní začátek prázdnin je ve znamení delšího poznávacího zájezdu po románských a gotických stavbách v oblasti východní Francie v Burgundsku. Burgundsko - to jsou cenné historické památky, stará kamenná městečka, skvělé jídlo a samozřejmě vinice a víno. Náročný a krásný 11 denní výlet začal v Dijonu v centru celé oblasti, kde jsme zůstali několik dní a podnikali výlety do okolí. Památek, které jsme navštívili bylo spousta, takže se mi všechny pletou dohromady, ale pár míst si budu pamatovat hodně dlouho.

Každé město, které leží na kopci a u velké řeky, má svůj půvab. Takové je městečko Auxerre (34 tis. obyv,), ležící na břehu řeky Yonne. Je to  velmi pěkné malebné místo s významnou katedrálou, opatstvím a krásným starým městem plným historických hrázděných domů. Nejhezčí pohled na starou část města je z mostu pro pěší.

Dijon je centrem celé burgundské oblasti. Má 151 tis. obyvatel. Je významným historickým i průmyslovým centrem. A už ve středověku bylo sídlem burgundských vévodů. I dnes je to důležité středisko obchodu a průmyslu i dopravní uzel. Je sídlem arcibiskupství a Burgundské univerzity. Nedaleko města pramení řeka Seina. Je také střediskem burgundské vinařské oblasti a obchodu s vínem, a samozřejmě nejznámějším dijonským produktem je dijonská horčice (ale prý už se tam nevyrábí?!)

  Vůbec nevím, proč jsem sáhla zrovna po této knize. Žádný známý autor, žádný známý název, žádná doporučení od kamarádky. Spíše náhoda. A nelituji. Mám ráda knihy, které nejsou rozsáhlé, které i když nejsou akční, tak Vás nepustí, a Vy čtete, dokud nejste na konci. A přesně taková je kniha od autora Ewalda Arenze - Staré odrůdy.

V Německu, kousíček od českých hranic v oblasti Zittau, se nachází pískovcové pohoří se Stolovou horou, na které dodnes obdivujeme rozsáhlý objekt zříceniny českého hradu a kostela. Oybin je název komplexu a také lázeňské středisko, takže místo je hojně navštěvované turisty i lázeňskými hosty. Vstupné 8 euro, ale stojí to za to. Nádherná celoročně otevřená zřícenina. 

Miluji knihy, kde se něco dozvím, podle kterých si můžu plánovat třeba své výlety po Česku. Takové knihy obvykle doporučují přírodní zajímavosti, návštěvy hradů, zámků, zřícenin, ale málokterá kniha upozorňuje na drobné moderní architektonické stavby posledních let. A zrovna taková je kniha Rare places, kterou vydalo nakladatelství Rare places a napsali autoři Švírák a Filgas.

Býval dominantou města, kostel sv. Matouše V Jimramově na Vysočině, s jednou vysokou věží a jednou menší. Měl smůlu, svému účelu sloužil pouhých 14 let, a pak byl v rámci reforem zrušen, věž zbořena, inventář převezen do okolních objektů. Kostel se stal místem chudinského bydlení. 

Až někdy pojedete do Zlína, tak si udělejte malou odbočku a zastavte se v malém městečku Sazovice, kde kromě pěkného sportovního zázemí mají i nádherný moderní kostel sv. Václava.